JDCH CONSULT - CENTRUM ALTERNATIVNÍ MEDICÍNY

Hypnóza

je využitelná pro řešení celé řady problémů dětí i dospělých:  

Co je hypnóza a k čemu slouží?

Je třeba připustit, že přesná definice tohoto jevu stále ještě působí nesnáze, lze však říci, že mezi bdělým stavem a spánkem existuje jakési “polovědomí”.
Navenek se také hypnotický stav většinou podobá lehkému spánku, ale hypnóza rozhodně není spánek. Ve skutečnosti je to stav “zúženého vědomí” či způsob silné koncentrace a pohroužení se do činnosti (člověk přihlížející zajímavému představení může zapomenout, že je pouze divákem a cítí se účastníkem děje; někteří lidé se tak pohrouží do četby, že přestanou vnímat okolí; sportovec může být tak koncentrován na hru, že necítí bolest ze zranění, které utržil). V tomto stavu se člověk stává povolnějším, přístupným sugesci a vedení terapeuta, tělesné funkce jsou sníženy a duševní jsou aktivovány. Tyto duševní funkce zahrnují změny vědomí a paměti, a vyšší náchylnost k sugescím, reakcím a myšlenkám, jaké se obvykle v bdělém stavu nevyskytují.

Srovnáváním hypnózy se spánkem může někdy vést k nedorozuměním (např. klienti, kteří nemají po skončení hypnózy amnesii, si stěžují, že „nespali, všechno slyšeli“ a usuzují z toho, že se navození hypnózy nezdařilo). Někteří hypnoterapeuti nepoužívají slova hypnóza a navozují hypnotický stav nepřímo, např. s využitím relaxačního cvičení nebo zkoušek sugestibility.
 

Hypnóza může mít různou hloubku.  

Navození hypnózy se provádí nejčastěji verbálně-fixační metodou za pomoci uspávacích sugescí. Klient fixuje malý lesklý předmět nebo se dívá přímo do očí terapeutovi, který popisuje sugestivně příznaky relaxace, ospalosti a zavírání očí. Je výhodné, je-li k disposici tichá místnost a pohodlné křeslo nebo pohovka. Klient se má uvolnit, nemá se hypnóze ani bránit, ani terapeutovi pomáhat. Sugesce se podávají jistým, klidným, vemlouvavým hlasem, vícekrát se rytmicky opakují, tempo sugerování příznaků se přizpůsobuje reakcím. Navozování hypnózy se často spojuje s počítáním, např. od jedné do desíti.

Hypnózu lze u vnímavých osob navodit nejen v podmínkách vhodných pro usnutí ale i v hluku, v přednáškovém sále apod. Klient nemusí nutně relaxovat, ale může též stát nebo chodit. Při opakování hypnózy může vnímavý klient přejít z normálního stavu do stavu hypnotického na pouhé počítání, nebo na předem určený signál. U dětí se navozování hypnózy daří nejlépe prostřednictvím sugestivního vyvolávání živých fantazijních představ (pohádky, dobrodružného příběhu).  

Při dehypnotizaci nejprve terapeut odsugeruje příznaky, které nemají přetrvávat do bdělého stavu. Sugeruje, že se klient bude po skončení hypnózy cítit svěží, spokojeně, aktivní apod., pak dává sugesce, že se postupně probouzí. Často se probouzení spojuje s počítáním od desíti do nuly.

Klienti mohou mít řadu předsudků, které je užitečné před hypnotizací odstranit.  

Základem úspěšné hypnózy je jasná dohoda mezi klientem a terapeutem, tedy souhlas klienta a přijetí této metody.  

Hypnabilita čili vnímavost k hypnóze je svérázná vlastnost osobnosti. Nelze ji předpovídat ze vzhledu nebo chování, nezáleží také na inteligenci, vzdělání, nebo osobních vlastnostech. Je třeba ji zjistit přímým pokusem o hypnotizaci. Do určité míry ji lze usuzovat ze zkoušek bdělé sugestibility (sugesce automatického přibližování předpažených rukou, sugesce nemožnosti rozpojit sepjaté ruce apod.). Hodnotí se jako vlastnost kladná, protože hypnabilní člověk může při hypnóze prožít zajímavé zážitky a v případě potřeby jí být rychle léčen. Odhaduje se, že do hluboké hypnózy lze uvést asi 15 % populace, do střední 50 %, do lehké 30%; u 5 % osob se nezdaří hypnóza vůbec.  

Obvykle se individuální hypnabilita zřetelně projeví již při prvním sezení, jindy se dá přesně určit až při opakovaných sezeních po odstranění počátečního strachu a jiných rušivých faktorů.

Hypnóza má hluboký vliv na celý organismus a lze tedy vyvolat řadu pozitivních změn v psychických a fyzických funkcích člověka. S úspěchem se dá používat například při úzkostných poruchách, depresích, ale i při psychosomatických onemocněních.  

Nelze přehlédnout, že po duševním a emocionálním prožitku následuje vždy přesná tělesná reakce. V případě, že vás něco vyleká nebo pocítíte úzkost, může se odehrát mnoho věcí. Uvnitř organismu dojde k aktivaci sympatického nervstva, které z nadledvinek uvolní adrenalin, a ten vstupem do krevního oběhu zrychlí srdeční činnost a dech. Krevní oběh je odkloněn z vnitřností a kůže do srdečního svalu plic a jiných svalových tkání. Člověk je potom díky síťovému efektu činorodý a bdělý. Pokud ale myslíte na něco příjemného a cítíte se klidně, vaše tělo se uvolní, zároveň se zpomalí dech a srdeční rytmus se zvolní do běžného tempa.

Terapeutické využití hypnózy může mít tyto základní formy: 

·         forma symptomatická: Sugescí v hypnóze se používá k přímému ovlivnění příznaků nebo k navození žádoucích změn somatických funkcí, psychických postojů a chování;

·         forma patogenetická a katarktická: Hypnózy se využije ke zjišťování nedostatečně uvědomovaných psychogenních příčin neurotické poruchy nebo k odreagování potlačených emocí a traumat;

·           forma nácviková: V hypnóze se provádí trénink porušené funkce, a to na úrovni reálné nebo fantazijní. Sugescemi lze např. usnadnit nácvik při koktavosti nebo tiku, a podpořit i rehabilitaci u organicky podmíněných stavů (rozcvičování poúrazových kontraktur apod.) Při fóbiích se může klient nechat v hypnóze opakovaně prožívat situace, ve kterých se bál, při současném odsugerování strachu, a tím ho fóbií zbavit;

·         forma aversivní: při léčení nevhodných návyků (zejména kouření a alkoholismu) se v hypnóze spojuje nežádoucí chování s pocitem lhostejnosti nebo odporu; vyvolává se například nevolnost až zvracení nebo kašel při pití alkoholu nebo kouření apod.);

·         užití k anestesii nebo analgesii při některých bolestivých nebo nepříjemných zákrocích. U velmi hypnabilních osob lze např. vést v hypnóze bezbolestný porod, provést jednodušší operace apod.

Hlavní význam má hypnóza u neurotických a psychosomatických poruch, ale může příznivě ovlivnit i organicky podmíněné stavy a vést k potřebnému uklidnění a lepšímu snášení různých zákroků. 

Největší uplatnění nachází v „malé" psychiatrii, rozšiřuje se však i do vnitřního lékařství, dermatologie, gynekologie a porodnictví, sexuologie, a jako metoda odstraňování bolesti a strachu má své místo i v zubním lékařství a chirurgii.

Nejčastěji se používají symptomatické sugesce. Bývají zaměřeny například na odstranění strachu a úzkostí, bolestí hlavy, nespavosti, ovlivnění nálady, aktivity apod. I když výrazných a rychlých úspěchů lze dosáhnout spíše u malého počtu osob, tj. těch, které jsou schopny upadnout do hluboké hypnózy, bývá hypnóza nezřídka terapeuticky účinná i u osob málo hypnabilních, jsou-li jim léčebné sugesce podávány postupně v opakovaných sezeních. Pro ilustraci uveďme některé formy sugescí. Při obezitě se může sugerovat snížení chuti k jídlu nebo kladný vztah k jídlům dietního jídelníčku s pocitem plného nasycení stanovenou dávkou. Při nespavosti se sugeruje dokonalé uvolnění před spánkem. Při nočním pomočování se sugeruje včasné noční probuzení s vymočením na toaletě, při neurotických depresích optimistické životní postoje. Při některých situačně podmíněných nebo opakujících se potížích se využívá posthypnotické sugesce autostimulačně evokované, kdy si klient určeným manévrem (např. stiskem palce a ukazováku) vyvolává reakci, které byla nacvičena v hypnóze (např. vymizení trémy při vystoupení, utišení bolesti, apod.). V některých případech opakujících se a trvale neodstranitelných potíží zejména bolestí, se klient učí navozovat si sám krátkodobý hypnotický stav, který vyvolá úlevu.  

Hypnoterapie je tedy založena na myšlence, že duševní procesy působí přímo na tělesné funkce.

Z toho plyne, že když se věnujeme vlastnímu myšlení a snažíme se je pozitivně měnit, můžeme očekávat, že tím v mnoha ohledech změníme celou svou osobnost. Pokud se do hlubších vrstev vědomí dostanou pozitivní a konstruktivní sugesce, evidentně to člověku prospívá.

Zdroj: Internet